Mám teď na hry nějaké štěstí. Vrátil jsem se po měsících k Hellblade: Senua’s Sacrifice a zase 10/10. Na takhle originální hru, která by zároveň odrážela hluboké lidské prožitky a uvěřitelný strach (bez strašení), člověk nenarazí denně. Výborný vizuál a ozvučení jsou už jenom třešničkou na dortu. Souboje jsou docela Soulsovkové, ale díky lineárnímu průběhu s častými checkpointy to není takový problém a může se hráč soustředit na konkrétní fight a nic jiného.

Příběhově je to o psychicky narušené keltské holce, která balancuje v realitě mezi svojí “temnotou”, světem mrtvých, svům vnímáním vikingských nájezdníků. To je taky krásně neotřelé, pohled na vikingy z venku, z pohledu strachu, bez té glorifikace, které je dnes plná popkultura. A na cestě je druhý díl, který si rozhodně nenechám ujít.